Záhadná místa

Před užaslými zraky davu lidí (70 - 100 tisíc) shromážděných na polích Cova da Ira byl 13. října 1917 vidět sluneční zázrak.

Není příliš známou skutečností, že sedm let před zjevením Panny Marie ve Fatimě převzalo v Portugalsku moc svobodné zednářství. Nová „pokroková vláda“ oznámila, že katolické náboženství je opium lidstva, a proto je třeba ho během dvou generací zničit. Začalo pronásledování církve a represe duchovenstva. Portugalský primas a nepohodlní biskupové i kněží byli přinuceni k emigraci. Lisabon byl roku 1915 prohlášen hlavním městem ateismu. Královská rodina byla vyvražděna do posledního dítěte. Když se Panna Maria začala ve Fatimě zjevovat, vládní teroristé dělali všechno, aby Hyacintu, Františka a Lucii přinutili zapřít pravdu o zjeveních. Aby mohli uvěřit v obsah fatimského poselství všichni lidé, přislíbila Maria na 13. října 1917 očividný zázrak. Přesně popsala jeho místo i čas a řekla, že tento zázrak je zvláštním znamením, které Bůh dá proto, aby každý mohl fatimskému poselství uvěřit. Ateistické úřady vynaložily ohromné úsilí, aby svou propagandou zabránily lidem dostavit se 13. října na místo zjevení. Dokonce byly vyslány oddíly vojáků s rozkazem zamezit tam davům přístup. Avšak nával lidí a jejich odhodlanost byly tak velké, že se veškeré snahy úřadů zcela minuly účinkem. 13. října 1917 se v místě zjevení shromáždil impozantní dav – přes 70 tisíc lidí. Mnozí museli překonat stovky kilometrů, převážně pěšky, ale také na oslech, na vozech nebo autem. Mezi shromážděnými nebyli pouze prostí lidé, ale také velmi skepticky naladění vědci, novináři a lidé nevěřící. Vojáci Národní gardy se bez úspěchu pokoušeli zadržet zástupy, aby nedošly do údolí Cova. Nedokázali však masu lidí ovládnout. Celkem dorazilo na místo zjevení přes 70 tisíc lidí. Trojice dětí, jež měly zjevení, stála blízko velkého stromu. Nebe bylo pokryto temnými mraky a hustě pršelo. Všichni byli promočeni na kůži, stáli v blátě a vodě. Náhle déšť ustal a vyšlo slunce, které se začalo točit jako ohnivé kolo, blížilo se k zemi a vrhalo na ni paprsky barevného světla. Zdálo se, že dojde ke kosmické katastrofě, že se Slunce se Zemí srazí. Lidé začali z úleku křičet. Někteří se hlasitě zpovídali ze svých hříchů v domnění, že je „konec světa“. Mnozí stáli, ale mnozí klečeli, plakali a přitom se modlili. Tento neobvyklý jev trval 10 minut. V této krátké době se země zcela vysušila a promočené šaty na lidech uschly a vypadaly, jako by právě vyšly z čistírny. Při tomto očividném zázraku došlo k tisícům obrácení. Nejvzdělanější a nejinteligentnější lidé zůstali stát němí jako malé děti. Zázrak se sluncem byl událostí, která se v dějinách lidstva nikdy předtím nestala. Bůh poprvé od chvíle Kristova zmrtvýchvstání učinil očividný zázrak v předem oznámeném čase a na předem určeném místě, aby potvrdil pravdivost zjevení. Přední zednářské síly vládnoucí tehdy v Portugalsku se soustřeďovaly v tajné organizaci „Carbonaria“, jejímž zakladatelem byl ing. Antonio de Silva, a řídil ji Alfonso Costa a M. Lima. Památného 13. října 1917 spatřil de Silva zázrak se sluncem. Díky tomu se stal jedním z prvních zednářů, kteří se sklonili před zázrakem vzbuzujícím bázeň. Hned potom začal mluvit o smíření s církví, což se nelíbilo ostatním zednářům. Uráželi ho, stal se terčem pomluv a nakonec se ocitl v nebezpečí života. Poněvadž se mnoho ateistů obrátilo bezprostředně po zázraku, pokoušela se ateistická vláda očistit od těch elementů, které mohly zázraku „podlehnout“. Sdělovací prostředky se snažily zesměšnit celou událost i desetitisíce jejích svědků. Zednářské lóže vymyslely ďábelský plán, jak zesměšnit katolíky a jejich víru. Organizovaly rouhačské slavnosti, na místě zjevení zněly projevy popírající existenci Boha a přitom současně bránily církvi organizovat jakákoli náboženská shromáždění a procesí. Vládní zednářské propagační misie neúnavně pracovaly na území celého Portugalska. Vydávaly buletiny a pamflety, v nichž zesměšňovaly a urážely zjevení, kněze a zejména jezuity, považované za hlavní viníky. Avšak svatokrádežná kořist a všechny pamflety a urážky přinesly opačný výsledek než ten, který byl zamýšlen – přispěly k tomu, že Portugalci Fatimu přijali a posílila se jejich katolická víra. Zázrak se sluncem a fatimské poselství způsobily, že osud ateistické revoluce v Portugalsku byl už zpečetěn. Stále více rostl vzdor společnosti a ve vládnoucích kruzích se šířilo hluboké neporozumění. Během krátké doby revolucionáři připustili, aby se prezidentského úřadu ujal Sidonio Pais, konzervativec z jejich středu. Jenomže Pais byl v náboženských záležitostech stále liberálnější. Proto byl necelý rok poté, co převzal úřad, smrtelně postřelen. Zemřel na operačním stole s křížem na prsou. Po jeho smrti nadešlo období označované jako „doba absolutního teroru“. V celém Portugalsku denně vybuchovaly bomby. Zastrašováním se zednáři pokoušeli za každou cenu udržet vládu. Ale do Fatimy přicházely stále početnější zástupy poutníků, přestože tomu vláda tvrdě bránila a posílala na hranice oddíly republikánské gardy a armády. Lidé se však navzdory brutálnímu násilí zastrašit nedali. Protože davy poutníků ustavičně rostly, vládní agenti vyhodili roku 1922 do vzduchu kapli postavenou na místě zjevení. Další bomby explodovaly po celém Portugalsku, zvlášť v Lisabonu a v Porto. Hluboká víra lidí však byla ještě silnější. Nepodařilo se ji zničit. V roce 1927 se zednářští revolucionáři ve vražedném boji s katolickou vírou sami vyčerpali a předali vládu do rukou Oliviera Salazara, věřícího profesora univerzity v Coimbra. Co se stalo s hlavními vůdci zednářsko- ateistické revoluce? Lima zemřel pln zklamání. Naproti tomu Costa emigroval do Paříže, kde se k údivu všech distancoval od ateismu, oddal se spiritismu a skončil život trápený obsesí nadpřirozenosti. Mocná protináboženská zednářská vláda, panující v Portugalsku s veškerým svým bohatstvím, silou a možností využívat teror, prohrála. A je paradoxem, že prohrála s trojicí malých dětí, analfabetů z venkova, kterým se zjevila Panna Maria.