Co to je

Kdo by neznal kiwi (Actinidia chinensis - Aktinidie čínská) - ovoce se srstnanou slupkou, pocházející z teplých oblastí, jeho plody se dají nalézt v supermarketech po celém světě. Aktinidie čínská, která je z hlediska ovocnářského ve světě nejvýznamnějším druhem, má u nás spíše sbírkový charakter a uvádím ji zde jen pro porovnání a pro úplnost. Aktinidie čínská - A. chinensis je totiž rostlinou teplomilnou a lze ji pěstovat jen za určitých podmínek. Naproti tomu minikiwi (Actinidia arguta) není na pěstování náročná a snáší velmi dobře i naše tuhé zimy.

 

Tato rostlina je však její malá robustní sestra. Je to její zajímavá alternativa: drobnoplodé kiwi neboli mini kiwi (Actinidia arguta). Uvnitř se sice podobá novozélandskému kiwi, má černá semínka a svěží většinou zelenou dužninu, avšak slupka této menší odrůdy je hladká, místy lehce vosková, ale vždy bez nepříjemné srsti. Tak je možné tyto plody (zpravidla oválná bobule) jíst celé i s tenkou slupkou. To je obrovská výhoda! Je to vysoká vzrůstná liána (dřevitá a ovíjivá) s vyšší a pravidelnou plodností, s opadavými listy (které se na podzim zbarvují nádherně zlatožlutě) a nenápadnými vonnými květy smetanové barvy. Má velmi kvalitní a chutné plody, které v závislosti na odrůdě dozrávají od půlky srpna do konce října. V poslední době vzniká poměrně hodně nových selekcí, které jsou prošlechtěné na velikost plodu a ranou sklizeň. Dužina má v plné zralosti krémovitou konzistenci a lahodnou chuť i vůni. Plody i po dozrání vysí na keři a neztrácejí kvalitu, dají se sklízet postupně ruční probírkou jen měkké plody (podle stupně zralosti), nebo najednou. V době vegetace potřebuje dostatek vláhy a živin k vytvoření velkých a chutných plodů. Při nedostatku vláhy jsou plody malé a nejsou tak šťavnaté. Rostliny nejlépe rostou při teplotách kolem 20 - 25°C. Roste velmi rychle a dorůstá výšky 8 - 10m s průměrem stvolu 10 - 15cm.
Proto při pěstování je nutná kvalitní a trvanlivá opora, pravidelný udržovací řez a zmlazování. Díky hustému olistění mají rostliny dobrou krycí schopnost. Přestože jsou rostliny zajímavé v době květu i plodu, nejkrásnější jsou v době podzimního zbarvení listů.

Ve volné přírodě jsou rozšířeny v Amurské oblasti v Rusku, na Sachalinu, na Kurilských ostrovech, v severovýchodní Číně a v Asii s podobným klimatem. Rostliny se proto považují za odolné proti zimě, snášejí mrazy až do minus 30°C. Ve své domovině aktinidie význačná (minikiwi) ovíjí stromy a tam, kde není les, vytváří husté porosty. Rod Actinidia Lindl., česky aktinidie, patří spolu s dalšími dvěma rody do čeledi Actinidiaceae, jejíž fosilní zástupci byli zjištěni již ve svrchní křídě, dále pak jako samostatný rod do podčeledi Actinidioideae. Bylo již popsáno více než 60 druhů rodu Actinidia a zřejmě existují ještě další dosud nepopsané druhy tohoto rodu, pravděpodobně v jihozápadní Číně. Většina druhů se vyskytuje v horách a výše položených místech jižní Číny a několik druhů je rozšířeno v sousedních oblastech. Vymezení jednotlivých druhů není vždy jednoduché, protože mnoho druhů, zejména ty, které jsou geograficky široce rozšířeny, jsou velice variabilní a pokud nekvetou nebo neplodí, je obtížné planě rostoucí rostliny identifikovat. Všechny druhy, které byly dosud popsány, jsou funkčně dvoudomé. Samičí rostliny vytvářejí pestíkaté květy nesoucí znaky obou pohlaví, ale pyl produkovaný tyčinkami není životaschopný nebo jen málo klíčivý, čímž se rostliny brání samoopylení. Samčí rostliny vytvářejí tyčinkaté květy pouze s rudimentárním semeníkem a špatně vyvinutými čnělkami. Existují však i samčí rostliny, u kterých se vyskytují oboupohlavné květy a po samoopylení se vyvíjejí plody menší velikosti v důsledku menšího počtu vajíček v plododlistech. Výskyt těchto květů je variabilní. Byly již vyšlechtěny zcela oboupohlavné rostliny selekcí semenáčů získaných z plodů samčích rostlin.

Chceme-li minikiwi pěstovat pro plody (ne jen pro okrasu), množíme je raději dřevitými řízky, které musíme řezat již na podzim, po opadu listů, nebo letními bylinnými řízky řezanými v červnu až červenci.

Chráněné polohy do výšky 650m nad mořem s půdou kyselejší, výživnou a propustnou, spíš vlhčí než suchou. V období dlouhého sucha nutná zálivka. Slunce až polostín, jižní expozice.

Do uzavřených prostorů dvorů, na fasády a opěrné zdi (potřebuje konstrukci), k popnutí loubí a pergol nebo i ke kmenům starých stromů.
Pokud chceme rostliny upravovat řezem, což je vzhledem k jejich neuspořádanému růstu nutné, řežeme je v době vegetačního klidu, protože už v předjaří silně roní mízu.

U nás dosud nejsou běžně v prodeji, ale v USA nebo v Rusku mají svá vlastní šlechtění a rostliny se pěstují nejen pro okrasu, ale i pro užitek.

Vždy ve dvojici!

 

Botanickou zvláštností minikiwi je skutečnost, že rostlina je dvoudomá, tzn. že existují samčí a samičí rostliny. Kdo chce vypěstovat plody, musí si tedy zasadit nejméně jednu samčí a jednu samičí rostlinu. Samčí rostlina - opylovač musí pokrývat dobu kvetení dané samičí rostliny. Při důkladné prohlídce můžeme dobře rozeznat pohlaví květů:

 

samčí květy mají několik prašníků naplněných pylem;

 

samičí květy mají naproti tomu neplodné prašníky a zelený semeník s bílými nitkovitými bliznami, které vycházejí paprskovitě ze středu;

 

jedno mají miskovité květy společné - v teplém počasí na přelomu května a června vydávají jasmínovou vůni.

 

Některé kultivary jsou uváděné jako samosprašné (Issai). Lepší je však vždy mít k dosažení bohaté sklizně každý rok extra opylovač.