Podnět

Musíme nejprve se stát člověkem, kterému je možné něco říct. Jedna z těch nejtragičtějších poloh, která může člověka potkat je, když se stane neoslovitelným. Když vidí jen sám sebe, své vlastní starosti, problémy, svoje bolesti a je uzavřený do toho svého světa. Myslet jen na svůj prospěch by bylo sobecké. Sobectví není žádný životní program. Člověk nesmí být zahleděný do pocitu vlastní důležitosti. Nemusíme dělat víc, než můžeme. Musíme ale docílit svého maxima v čemkoliv dobrém. Člověk by měl usínat s tím, koho druhý den potěší, komu pomůže, zkrátka co může dobrého vykonat a ne se jen trápit tím, co se nepodařilo.