Mrtví bez porušení rozkladem

Bernadetta Soubirous (7.1.1844 - 16.4.1879) - tělo je 136 let po smrti zcela neporušené

Bernadetta Soubirous, která dostala privilegium zjevení Matky Boží, vstoupila do noviciátu sester v Nevers roku 1866. Zůstala v tom domě až do své smrti 16.4.1879. Málo známý je neobvyklý fakt, že tělo Bernadetty od smrti až do dneška si zachovalo podivuhodnou svěžest a krásu. Proti přirozenému řádu nepodlehla procesu rozkladu jak zvnějšku tak vnitřně. Poutníci, přicházející do kaple konventu Saint-Gildard, vidí neporušené tělo svaté Bernadetty Soubirous uložené v řádovém oblečení. Vidí, že smrt ji změnila, obličej je lehce nachýlený k levé straně, sepjaté ruce jí ovíjí růženec.

Pohled na Bernadettu ležící ve skleněném sarkofágu vždy vyvolává u poutníků ohromné zaražení a pozdvižení. Hned potom se začínají ptát: "Je to skutečně ona? Jak to, že nepodlehla rozkladu?Je balzamovaná? Je to její skutečná tvář nebo jenom sádrová maska?" Jsou to důležité otázky, na které se pokusí pravdivě odpovědět podle vědeckého poznání P. André Ravier, který prakticky celý svůj život zasvětil bádání a zpracování celého života sv. Bernadetty, se zvláštním zřetelem na její zakotvení v řádu. Napsal rovněž vědeckou práci na téma fenoménu nerozkládajícího se těla sv. Bernadetty.

Zpráva o smrti sv. Bernadetty se roznesla letem blesku. V těch místech se začaly tlačit zástupy obyvatel Nevers, aby spatřily a vzdaly čest tělu sv. Bernadetty, které zůstalo vystavené v klášterní kapli. Během několika málo hodin začali přijíždět lidé povozy i z jiných částí Francie. Aby byly zástupy poutníků disciplinované, byla ustavena pořádková služba. Čtyři sestry stály po celou dobu po boku otevřené truhly, aby se devocionáliemi, které lidé přinášeli, dotkli těla mrtvé. Vzhledem na ohromné zástupy se musela expozice mrtvé prodloužit až do soboty 19. dubna. Ten den bylo tělo Bernadetty uzavřeno do dubové rakve vložené do cínové rakve. Celek byl opatřen pečetěmi. Všechny ty konané činnosti se prováděly veřejně za dohledu dvou policistů a kněží a řeholních sester. Svědkové museli podepsat pohřební protokol. Tělo Bernadetty zůstalo pochováno - za zvláštní shody okolností - v klášterním okrsku. Hrob byl cílem tisíců věřících po více než 30 let. Potom se na podzim r. 1909 ukončil proces beatifikace sestry Bernadetty na diecézní úrovni. Kromě předepsaných církevních předpisů bylo třeba provést i tzv. kanonické "posouzení těla mrtvé". Vlastně tehdy - 22.9.1909 - byla provedena první exhumace jejího těla. Oficiální, úřední hlášení z té exhumace se najde v konventním archívu v Saint-Gildard. Čteme tam, že v 8.30 hodin ráno biskup Gauthey z Nevers současně s členkami diecézního tribunálu vstoupil do klášterní kaple. U vchodu byl postaven stůl s otevřeným evangeliem.

Tři svědkové, dva lékaři, dva zedníci, dva truhláři - popořadě skládají přísahu na bibli, že budou mluvit pravdu. Následně všichni shromáždění, mezi nimiž byl také místní hrobník, jdou do Bernadettina hrobu. Po jeho otevření vyjímají rakev a odnášejí ji na veřejné prostranství. Je tam připraveno bílé plátno na posmrtné pozůstatky zemřelé. V emocionálním napětí shromáždění sledují, jak dva truhláři otvírají rakev. Po snětí víka se všem ukazuje neuvěřitelný a šokující pohled na ideálně zachovalé Bernadettino tělo, i když její hábit je zvetšelý a vlhký. Z jejího obličeje vyzařuje dívčí krása, oči má zavřené, jako by byla pohroužena do klidného spánku, ústa maličko pootevřená. Hlava je lehce nachýlená doleva. Kůže je v ideálním stavu a přiléhá ke tkáni. Ruce jsou složené na prsou a ovinuté růžencem, který již silně prorezavěl. Pod kůží je možné spatřit siluetu žil. Nehty u ruk i nohou jsou rovněž v dokonalém stavu.

Následná zkoumání prováděli dva lékaři. Podle jejich písemné zprávy se ukázalo, že po svlečení hábitu a pokrývky hlavy se představilo celé tělo v dokonalém stavu, bylo elastické a integrální v každé své části. Text lékařské zprávy končí takto: "Sepsali jsme toto svědectví v souladu s pravdou. Podepsali: doktor Ch. David, lékař-chirurg, doktor A. Jordan, lékař." Po provedeném přezkoumání sestry umyly Bernadettino tělo a uložily ho do nové, dvojité truhly, která zůstala uzavřená a zapečetěná sedmi pečetěmi. Nakonec ji dělníci uložili znovu do toho samého hrobu.

Jako komentář k udivujícímu faktu dokonalého uchování těla po 30 letech v hrobu P. André Ravier podtrhl, že této skutečnosti není možné porozumět a pochopit ji. Tím spíš, že Bernadetta trpěla mnoha nemocemi a tělo se nacházelo v místě nasyceném vlhkostí (hábit ztrouchnivěl a byl promočený, růženec i řeholní kříž byly silně prorezavělé). Všechny tyto okolnosti nahrávaly velmi brzkému rozkladu těla, a mimo to, tělo bylo zachované v ideálním stavu.

Druhé přezkoumání těla bylo v době trvání beatifikačního procesu 3.4.1919 za přítomnosti biskupa Nevers, policejního komisaře, reprezentantů městské rady a členů diecézního tribunálu. Přezkoumání proběhlo podobně jako o 10 let dříve s tím rozdílem, že dva lékaři - Talon a Comte - sepsali svou zprávu odděleně, bez vzájemné konzultace. Jak vyplývá z originálních dokumentů, obojí dokumenty se dokonale shodují, a také jsou v souladu se zprávami lékařů Davida a Jordana, zkoumajícími v roce 1909. Projevila se pouze jedna malá změna, a to jmenovitě na některých částech těla byla zřetelná plíseň a sůl. Lékaři to připisují omývání těla po exhumaci v roce 1909. Roku 1923 papež ohlašuje heroickou ctnost Bernadetty Soubirous, a tím způsobem se začíná cesta k její beatifikaci.

V této situaci dochází ke třetímu a poslednímu přezkoumání těla. Dokončuje se 18.4.1925 čili 46 let a dva dni po Bernadettině smrti. Koná se veřejně za přítomnosti mimo jiných biskupa z Nevers, policejního komisaře a místního hrobníka. Po složení předepsané přísahy byla rakev přenesena a otevřena v kapli sv. Heleny. Bernadettino tělo bylo i v tomto případě zachované v ideálním stavu. Dr. Comte na psal: "Tělo Ctihodné bylo nedotčené (neporušené), nijak nepodlehlo procesům hnití a rozkladu, které by byly něčím obvyklým pro tak dlouhý pobyt v hrobě vykopaném v zemi." O něco později publikoval Dr. Comte ve vědeckém časopise článek, určený pro své kolegy. Psal tam: "To, co mne tak skutečně zarazilo během zkoumání, zcela dokonale zachovaná kostra, všechna vaziva, kůže a také elasticita a hybnost svalů. To, co mě především udivilo, byl stav jater po 46 letech od smrti. Ten orgán, přece tak jemný a choulostivý, měl velmi brzy podlehnout rozkladu nebo zvápenatění a ztvrdnout. Tehdy při jeho přetnutí (aby mohly být vzaty relikvie) jsem zjistil, že stav konzistence je elastický, normální. Ta místa jsem ukázal asistentům a řekl jsem jim, že tento fakt není v souladu s přirozeným řádem."

Na relikvie byly vzaty části jater, svalů a dvě žebra. Jinak zůstalo tělo nedotknuté. Zůstalo v kapli sv. Heleny, kterou zapečetili do doby beatifikace, ukončené papežem Piem XI. 14.6.1925. Dne 18.7.1925 bylo tělo Blahoslavené umístěno do průzračného sarkofágu v té samé noviciátní síni, kde Bernadetta po příchodu z domu poprvé a naposledy vyprávěla na příkaz představené 300 sestrám o zjeveních Matky Boží. Sarkofág byl dne 3.8.1925 přenesen do kaple po pravé straně hlavního oltáře a je tam dodnes.

Kdykoli pojedeš na pouť do Lurd a Nevers, nezapomeň pohlédnout na skleněný sarkofág, že je tam podivuhodně zachované, netknuté tělo sv. Bernadetty Soubirous. Je to ta samá tvář a oči, které 18krát viděly zjevení Matky Boží v Lurdech; ty samé ruce a prsty, které posouvaly zrnka růžence vpřed i během zjevení a odhrabaly zázračný pramen vody; ty samé uši, které slyšely Mariinu řeč a ty samé rty, které přednesly před nedůvěřivých proboštem Mariino jméno - Neposkvrněná; to samé srdce, které bylo zamilované do Lásky.

Video se spustí v programu, který je na počítači klienta k videu asociovaný, případně se dá snadno stáhnout na disk. Jen pro upřesnění: toto video je ve formátu *.flv (jako flash) a to nejde přehrát ve Windows Media Player. Tak si musíte stáhnout FLV přehrávač. Pro přehrávání lze využít například VLC media player nebo The KMPlayer.