Klinická smrt je charakteristická zástavou dechu a srdeční činnosti. Některé výzkumy ukazují, že přibližně 20 % dospělých (Atwaterová uvádí číslo 30 %) u dětí se jedná o hodnotu 75 % (Atwaterová, 1996), kteří jsou úspěšně resuscitováni, se vrací zpět do života s příběhem, zážitkem změněného stavu vědomí (zkušenost blízkosti smrti – near death experience - NDE)

Lidé už dlouho hledají odpověď na otázku co se s nimi stane po smrti. Rádi bychom našli někoho, kdo by poodhrnul roušku tajemství a zjevil nám to, co se skrývá na druhé straně smrti. Možná právě proto máme rádi příběhy lidí, kteří prožili klinickou smrt a vyprávějí nám své zážitky. Je zajímavé, že všechny tyto zkušenosti lidí kteří byli velmi blízko smrti mají podobné znaky, jejich prožitky se téměř shodují. Probíhá to podle nich asi tímto způsobem. Člověk vážně onemocní anebo se těžce zraní. Když kolem něho pak pobíhají lékaři a sestry a snaží se ho zachránit, pacient najednou prožívá jakési oddělení od svého vlastního těla. Skoro to vypadá, jakoby se vznášel nad celou scénou a díval se dolů jako divák. Dokonce může slyšet lékaře, který ho prohlašuje za mrtvého, ale on přitom necítí žádnou bolest ani strach. Místo toho má pocit, jakoby byl v nějakém tunelu v němž je tažen k jasnému světlu. Možná, že mu právě v tuto chvíli probíhá před očima celý jeho život. Také může vidět své milované, kteří již zemřeli a dokonce s nimi může i mluvit. Postupně si však uvědumuje nějakou vyšší přítomnost ve světle, někoho kdo mu klade otázky. Nakonec se přibližuje ke konečné hranici jakési oblasti, ale vzápětí se obrací zpět aniž by ji překročil a neochotně procitá do svého starého života. Co bychom si měli o takových příbězích myslet?